Červnová dobrodružství školní družiny odstartovala srdečná pozvánka maminky Petry.
Pojďme se tedy podívat na kvočnu a čerstvě vylíhlá kuřátka, na kachní rodinku, psího hlídače či králičího lenocha.
Z návštěvy malého hospodářství v našem městě jsme měli radost. Maminka Petra nás vítala již od vrátek a s nadšením nás uvedla do života zvířátek a roztomilých mláďat na dvorku. Dozvěděli jsme se o jejich správném krmení, ukázali si misky a kyblíky s namíchanou směsí a rozpoznávali jsme druhy vařené zeleniny, která byla k odpolední svačině. Když jsme si každý z nás mohl pochovat v dlaních kuřecí a kachní drobečky, nestačili jsme se divit, kolik máme v sobě něžnosti, ve chvíli se z nás stali starostlivé maminky a starostliví tatínkové. Nahlédli jsme do jejich příbytků a výběhů a připomněli si, jak je důležité o toto pečovat a udržovat pro zvířátka pořádek a čisto vůbec. Někteří z nás se vzhlédli ve svém pokoji a vzpomínali na malý úklid a ustlanou postel. Dobře se nám vstává do čistého pokoje bez prachu, kdopak nám vysál koberec a proč tak krásně voní povlečení? Po obchůzce dvorku a přilehlého výběhu jsme se zaposlouchali do vyprávění naší milé maminky. Zážitky a úsměvné historky střídaly bohužel i ty smutné, ale to vše k chovu zvířátek a životu s nimi zkrátka patří. Pak už jsme se opět jen smáli a došlo i na malou zkoušku. Kdopak z nás odhalí alespoň jedno křestní jméno? Takže v kotci na nás líně koukal králíček Petinuka a kachničky Dorotka a Běla i kačeři Filip a Ferda se předváděli, jak jen mohli. Velkým překvapením pro nás byl jelen Honzík, kterého lidská maminka vychovala od kolouška. Svou maminku bohužel ztratil. V oboře mu to moc slušelo a my si najednou uvědomili, jak jsme a můžeme být každý z nás potřebný. Bylo krásné povídat si o zvířátkách mezi zvířátky a cítit, jak se máme navzájem rádi. Děkujeme, maminko Petro. Již se těšíme na další setkání.
