Také letošní Den Země jsme si již tradičně připomněli společně s dětmi mateřské školy za podpory Města Zruč nad Sázavou. Nepříznivé počasí nás přesunulo ze školní zahrady do Spolkového domu, kam také přijeli naši známí kamarádi z AMPI, tentokrát s ekodivadlem „O půdě a zemědělci“. Veselé představení nám přiblížilo příběh brambory od jejího přezimování ve sklepě, klíčení, úpravy půdy před výsadbou, okopávání, zalévání, až po další sklizeň nových brambor. Herečtí kamarádi uvítali naši pomoc jak při polních pracích, tak při odchytu škodlivé mandelinky bramborové. V následných vzdělávacích aktivitách jsme hledali v hromádce půdy její obyvatele, pojmenovávali jednotlivé části rostlin, viděli opravdové bramborové klíčky a pohráli si se zmenšenou zemědělskou technikou. Na závěr už jen společné foto a za rok na shledanou.
Budík zvoní v pět třicet a pohled z okna potvrzuje moji obavu, opravdu zase bude pršet. Ale to nevadí! My to dáme! Čeká nás výroční Čistá řeka Sázava. Letos je to již 18. ročník. Vyzbrojeni pláštěnkami, teplým oblečením a pevnými botami se scházíme na náměstí v Uhlířských Janovicích. Neuvěřitelné! I v tomto počasí jsme všichni, nikdo to nevzdal. Cesta autobusem do Sázavy se nám zdá dlouhá, je tam přetopeno a některým je špatně. Konečně vystupujeme a jdeme na stanoviště Pod Vrbou. Vyfasujeme rukavice, pytle, svačinku, poučení o bezpečnosti a můžeme vyrazit uklízet. Ještě předáváme organizátorkám tradiční Liduščiny rohlíčky, které pravidelně pečeme i pro ostatní účastníky a jdeme na věc. Déšť neustává. Objevili jsme šílené místo s nepořádkem. V centru Sázavy! Chápete to? Kusy nábytku, skla, lahví a dalších věcí jsou rozházené po celém okolí. Co se nevejde do pytlů, snášíme na hromadu. Ve dvanáct hodin končíme, rychle se ohřejeme v cukrárně a spěcháme na autobus zpět do Uhlířských Janovic.
S blížící se tradicí pálení čarodějnic jsme uvítali pozvání paní knihovnice Jany k čarodějnickému povídání. Na samém počátku tohoto setkání jsme se dozvěděli, kdy vznikl tento původem pohanský zvyk, proč se nazývá rovněž filipojakubskou nocí i v jaké podobě se dochoval do současnosti. Společně jsme pátrali v hlavičkách, jaké čarodějnice známe ať už knižní, filmové, případně večerníčkové. Po přečtené ukázce ze známé knihy o Malé čarodějnici bylo naším úkolem splnit různé úkoly. Například jsme klestili čarodějnici správnou cestu do strašidelného hradu, hledali stejné duchy, sestavovali recept na kouzelný lektvar a hádali, k čemu slouží nejrůznější čarodějné rekvizity. A kdo chtěl, mohl se za čarodějnici převléknout a vyzkoušet si, zda by její kouzla a čáry také dokázal. Nedokázal.
Jako každý rok uspořádalo město Zruč n. S. povelikonoční týdenní akci s názvem „DEJ BABCE MAŠLI“. A tak jsme ve středu 12. 4. uspořádali výšlap žáka na rozhlednu BABKA. Počasí nás vyslyšelo a vyloženě vybízelo k turistice. Nastartovali jsme kárku a vyrazili. Vzhledem k rychlé chůzi cesta velmi rychle ubíhala. Avšak i přes rychlost chůze jsme stihli počítat projíždějící auta na silnici, rozeznávat druhy stromů, zaposlouchat se do zpěvu ptáků a zvuků zvířat. Aniž bychom to poznali, ušli jsme necelých 7 km cestou necestou, polem nepolem. Na rozhledně jsme se posilnili svačinkou a hlavně uvázali mašle za celou naši školu. Po chvilce odpočinku jsme se vypravili zpět do školy. Výšlap se vyvedl a těšíme se na další putování za hranice naší školy.
Vše začalo poslechem veselých jarních písní, tanečkem, pohybovými hrami a přednesem velikonočních koled. Třídu školní družiny jsme si také náležitě vyzdobili a nešetřili vlastními nápady. Papírové okenní vystřihovánky, obrázky z prstových barev, zvířecí mláďátka i první květinky. Probouzející se příroda nás dostatečně motivovala a dala našim činnostem neskutečný elán.
Jaké byly svátky jara za našich prababiček, které tradice známe a proč máme barevný týden? Odpovědi a další zajímavé informace jsme získali například při společné vycházce do okolí našeho města. Zajímavé povídání o historii svátků jsme si také užili ve třídě školní družiny, pohodlně jsme se usadili a zaposlouchali se do vyprávění paní vychovatelky. Po vzoru škaredé středy jsme vyhlásili celodenního bobříka „bez mračení a smutku ve tváři“ a kontrovali každý úsměv svého kamaráda.
Ve školní kuchyňce jsme pracovali se stopkami a poznávali způsoby vaření vajíček. Nadšeně jsme používali kráječ a další drobné kuchyňské pomocníky. Na krajíci čerstvého chleba s máslem byly pak plátky, kolečka či půlměsíčky lákavou a zdravou svačinkou pro všechny. Dobrodružství s vajíčky pokračovalo přípravami na sváteční veselí. Vyzkoušeli jsme si vyfouknout a poté originálně vyzdobit vajíčko v kraslici. Odpolední dílničky jsme věnovali pracovním činnostem. Prací s hlínou a osením jsme si připomněli hlubokou tradici našich předků a přáli si dobrý rok i úrodu na polích. Někteří z nás nahradili tradiční osení tzv. microgreens, moderním způsobem klíčení semínek např. hrachu a ředkvičky. Mladé rostlinky tak daly základ jedlé zelené dekoraci plné vitamínů. Pro sladkou tečku za družinovou zábavou jsme se vrátili do školní kuchyňky. Upekli jsme si beránka z nadýchaného piškotového těsta. Obratně jsme pracovali s ručním šlehačem, bezchybně vymazali formu máslem a trpělivě měřili čas pečení. Voněl po celé škole a chutnal jako od babičky. Veselé Velikonoce!
Březen za kamna vlezem. A tak jsme se tohoto rčení drželi minimálně začátkem měsíce. Počasí nám moc nedovolilo věnovat se venkovním aktivitám, a tak jsme vzali zavděk činnostem v teple naší družiny. Začátek měsíce jsme pojali slavnostně. Vždyť měly všechny ženy svátek. A tak jsme tvořili přáníčka a obrázky pro naše maminky, babičky, kamarádky.
Návštěvou městské knihovny jsme si připomněli březen jako měsíc knihy. Prohlédli jsme si zajímavé knížky a zasoutěžili si o to, kdo zná více názvů pohádek. Z knihovny ve Spolkovém domě jsme se přesunuli o patro výš, kde jsme zhlédli krásnou výstavu DS Centrin s názvem „ Babičko, maluj zase obrázky“.
V půlce měsíce března do našeho města zavítal cirkus, a proto v tyto dny naše kroky směřovaly ke zvířátkům. Někteří z nás měli to štěstí, že si třeba oslíka mohli pohladit a někteří se dokonce mohli svézt na koni.
V měsíci březnu na naší škole proběhl den otevřených dveří, ke kterému jsme se učili společnou básničku, postarali se o družinovou jarní výzdobu a zaseli velikonoční osení.
V druhé polovině měsíce jsme se zapojili do projektového týdne ke Světovému dni vody. Začali jsme vyprávěním o vodě, a kde jinde, než u řeky Sázavy. Ve třídě si každý podle svého namaloval obrázek, co si představí pod pojmem voda.
A protože koncem března si počasí dalo říci, mohli jsme konečně letos poprvé vyrazit na cykloturistiku. Někteří na kole, někdo na koloběžce. Ale hlavně hurá do přírody!
Velikonoce patří stejně jako Vánoce mezi rodinné svátky a lze je také chápat jako oslavu probouzejícího se jara. V úterý 4. dubna jsme do naší školy pozvali manžele Lhotkovy. A šedivé úterý to rozhodně nebylo. Paní Lhotková pro nás není neznámá, vždyť několik let pro nás připravovala krásné programy v městské knihovně. Nejprve jsme si všichni připomněli některé staré zvyky, tradice, význam Velikonoc, a pak se všichni pustili do práce. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Zatímco děvčata se věnovala barvení kraslic, mužská část pod vedením pana Lhotky pletla pomlázky na velikonoční pondělí. S přáním veselých Velikonoc jsme si slíbili, že se nevidíme naposledy.
Také letos se naše škola zapojila do celostátní úklidové akce a ani mrazivé středeční ráno nás od ní neodradilo. V teplém oblečení, s rukavicemi a pytli jsme se vydali na očistu širokého okolí naší školy. Někteří uklidili okolo garáží a břehy Pardidubského potoka, jiní vyčistili cestu do školní jídelny a prostranství dětského hřiště. Během chvíle měnily ojíněné odpadky svá působiště a na konci úklidu jich byly plné dva obří pytle. Úklidové dopoledne jsme zakončili vyprávěním o třídění odpadu a podívali se, jaké jsou možnosti jeho dalšího využití. Úplným závěrem rezonovala školou písnička námi oblíbená, a do dnešního dne pasující – Já jsem taky popelář.
V posledním březnovém týdnu naši žáci s pedagogickým doprovodem navštívili dvě zajímavé výstavy. V prostorách České pošty ve Zruči nad Sázavou se konala každoroční velikonoční výstava, na které se podílejí děti a jejich paní učitelky z Mateřské školy Na Pohoří. Výstava byla velmi pestrá a naši žáci si mohli nabrat spoustu inspirace pro tvoření ve výtvarné výuce.
Ve stejném období ve Spolkovém domě probíhala výstava „Babičko, maluj zase obrázky.“ Tuto výstavu pořádal Centrin, Domov pro seniory ve Zruči nad Sázavou. Žáci obdivovali šikovné ruce babiček a dědečků a originalitu všech jejich výrobků, které byly na výstavě k vidění. Žáci mohli shlédnout různorodé výtvarné techniky tvoření, využívání netradičních materiálů a pestrost barev. Obě výstavy byly velmi kreativní a inspirativní.
Důležitost vody si uvědomují lidé po celém světě. O významu vody v přírodě, o její potřebě v každodenním životě jsme si se žáky vyprávěli u příležitosti Světového dne vody, který připadá na 22. března. Během celého týdne žáci získávali nové informace o vodě, luštili křížovku s vodní tajenkou a vytvářeli výrobky s tématem vody. Ze vzniklých prací jsme si společně vytvořili nástěnku.
Na 21. 3. připadá Světový den Downova syndromu. Nošením rozdílných ponožek vyjadřujeme podporu a sympatie lidem s tímto celoživotním onemocněním. I letošní rok se žáci společně s pedagogy nadšeně zapojili do tzv. Ponožkové výzvy a na první jarní den jsme se sešli v různobarevných ponožkách. Žáci získali informace o chromozomech, o odlišnosti i výjimečnosti osob s Downovým syndromem a uvědomili si, že díky vzájemnému respektu můžeme žít všichni společně.
Na první jarní den 21. 3. se naše škola zcela otevřela veřejnosti. Den otevřených dveří, který nabízel shlédnutí prostor školy, vybavené třídy, či procházku po školní zahradě využili místní občané, žáci přípravné třídy ze ZŠ Na Pohoří, zástupci města Zruč nad Sázavou i zástupci dětí z Dětského domova ve Zruči n. Sázavou. Hlavní program nabídl společné vystoupení žáků v různých dovednostech, které přítomní návštěvníci odměnili velkým potleskem. Velké ocenění získalo i vyzdobení školních prostor výtvarnými pracemi všech žáků. Občas ukápla i slzička při shlédnutí prezentace s hudebním podtextem, v níž byly shrnuty veškeré aktivity, kterých se žáci se svým pedagogickým doprovodem za uplynulý a letošní školní rok zúčastnili.
Jako odměna za návštěvu naší školy si mohly děti nechat namalovat barevný motiv na obličej a proměnit se tak v motýlky, princezny či malé netopýrky.
Letošní Den otevřených dveří v naší škole měl skvělou atmosféru. K naprosté dokonalosti ho dotáhla odpolední návštěva dnes již dospělého absolventa naší školy, který na tento den neváhal přijet na kole ze vzdálené Ledče nad Sázavou.
Svou srdečnou návštěvou nás utvrdil, že na naši školu v Okružní ulici se prostě nezapomíná!
Při březnové návštěvě místní knihovny na nás čekala nejen už skoro kamarádka knihovnice Jana, ale měla okolo sebe také obrázky ilustrátorů dětských knih. A uměla o nich velice zajímavě vyprávět. Takže dneska už víme, že výtvarným „tatínkem“ Macha s Šebestové je Adolf Born, všemi oblíbeného krtečka nakreslil Zdeněk Miler, Josef Lada je autorem kocourka Mikeše a kmotry lišky a postavičky Večerníčka i obyvatelů lesa Řáholce ztvárnil Radek Pilař. Při čtení ukázek z dětských knih bylo naším úkolem uhodnout, o jaké postavy se jedná, a společně se nám dařilo. Pak nám paní Jana přečetla pohádkový příběh bez konce o čarodějnici a z nás se stali malí ilustrátoři. K příběhu jsme kreslili obrázek a navíc si každý podle svých přestav domyslel a převyprávěl konec. Ilustrátorské dopoledne pokračovalo v zasedací místnosti Spolkového domu, kde jsme zhlédli záznam ze křtu dětského zpěvníčku „Brouček si notuje písničku“ s ilustracemi žáků ZUŠ. V prostorách chodby je instalovaná výstava prací žáků zručské základní umělecké školy, mezi nimiž se určitě neztrácí ilustrace našeho šikovného žáka Štěpána.
Měsíc knihy je v plném proudu a žáci školní družiny ho podpořili spontánním nápadem na činnost.
Společně se svými rodiči jsme uklidili v domácích knihovničkách a rozhodli se, že knihám, které v nich již zabíraly místo, najdeme nový domov a dáme jim další krásné poslání. Několik odpolední jsme pak se zájmem listovali knihami i časopisy, které se začaly pomalu vršit na lavičce třídy a někdy si nechali vyprávět od svého spolužáka i podrobnosti prvního dne knihy u nás doma. Letní romány, detektivky, cestopisné příběhy, několik kuchařek a pohádky i písničky nejen na dobrou noc. Třídili jsme podle žánru a za pomoci paní vychovatelky označili obal knihy veselou polepkou s popisem pro lepší orientaci. Názorně jsme se také naučili o knihu pečovat a chránit ji před neposlušnými čtenáři. Zalepili jsme některé poškozené stránky a vybrali vhodný obal. Byli jsme rádi, že některé tituly vyplnily knihovničku školní družiny a zájmové čtení se mohlo těšit z nových příběhů adoptovaných knih.
Hlavní úkol, pro který jsme se společně rozhodli, byl ale stále před námi. Na recepci Domova seniorů v Uhlířských Janovicích jsme přišli s veselou náladou a uvítání pro nás bylo moc hezké. Darované knihy jsme za milého doprovodu Mgr. Veroniky Nešporové uložili do čítárny s přáním, aby všem lidem na světě bylo díky čtení hezky. Pak jsme si ještě poseděli v útulných křesílkách a obdivovali zájmové prostory. S návratem do třídy školní družiny se nám dostavil ten správný pocit, odměna za nápad pro dobrou věc a úsměv na tváři všech obdarovaných.
Krásné čtení s krásnými knihami po celý rok nám všem!
V pátek 10. března jsme se vydali do městské knihovny v Uhlířských Janovicích, která nás v rámci měsíce knihy, měsíce čtenářů, pohostila zajímavým programem a přednáškou na téma ENCYKLOPEDIE.
Milá paní knihovnice nám nejprve vyprávěla o zajímavých faktech, zjistili jsme původ slova KNIHA, dozvěděli jsme se celkový počet knih k zapůjčení a počítali jsme knihovny v celé ČR. Následovala přehlídka mnoha druhů ENCYKLOPEDIÍ a jejich obsahu. Listovali jsme všeobecnými školními encyklopediemi, hledali jsme v obrazových publikacích a pozorně se začetli do Velké knihy o psech. Naši rekreační rybáři našli dokonce i Rybí speciál. Obdivovali jsme způsob zpracování některých knih a mohli si vyzkoušet práci s nimi. Rozkládali jsme druhy válečných lodí, leporela odhalila tajemství podmořských živočichů a svítící lupou pátrali ve tmě stránek s dinosaury. Poznali jsme četbu sluchem, hádali jsme ptačí zpěv a nasadili si i 3D brýle a putovali v pravěku. Na závěr naučného dopoledne si pro nás paní knihovnice připravila společný úkol s Velkou encyklopedií měst a obcí ČR. Vyhledali jsme naše město a jeho znak si na obrázku v přesných barvách popsali. Jako odměnu jsme si vysloužili dárek v podobě veselé knížky. Návštěvou čítárny jsme se motivovali na lepší trávení volného času a připomněli si, že i na odjezd autobusu můžeme čekat se čtením knihy či prohlížením oblíbeného časopisu.
Za nevšední páteční dopoledne jsme poděkovali vyrobeným dárečkem v podobě jarního ptáčka a s přáním dalšího krásného programu se rozloučili.
Velké díky pro paní knihovnici Renatu Bartákovou!
1. března jsme se zúčastnili historicky prvního turnaje v boccie v Kolíně. Co je boccia? Je to hra v petangu určená tělesně postiženým lidem. Od roku 1984 je boccia paralympijským sportem. My jsme si užili báječné dopoledne ve sportovní hale v Kolíně.
Strana 13 z 59
Středočeský kraj
(právní forma kraj)
IČ 70 891 095
Zborovská 11, 150 21 Praha 5
Logo školy vyjadřuje myšlenku soudržnosti a vzájemné pomoci žáků a pedagogů
